Redhead in England

Čao.

Tak jak jsem psala v minulém článku, tyhle dva týdny jsem strávila v Anglii, a rozhodla jsem se sepsat vám pár mých postřehů a zážitků.

Během těch dvou týdnu co jsem tam byla, jsem si ujasnila spoustu věcí, jako by mi ty "menší prázdniny" (údajně jsem tam měla být na praxi u otce, ale stejně z toho nic moc nebylo) otevřely oči co se týče otce (který mě zklamal), a vlastně tak všeobecně, vlastně to bude i trochu osobní zpověd.

Mám i pár fotek, které se mi podařilo nesmazat, takže se tu o ni určitě podělím.

Jak jsem říkala již v úvodu, ve škole nám dali 2 týdny praxe, a mě nenapadl jiný nápad než se "zdejchnout" do Anglie za otcem a vypadnout tak aspoň na chvíli z Česka. Těšila jsem se, ale můj výlet mé očekávání nesplnil. Jo, měla jsem se hezky, byla jsem v teple a někdy jsem i měla co jíst, ale kdybych měla tohle "volníčko" obodovat, nejvíc bodů bych ztrhla kvůli mému otci.

Co se týče prvních dnů, ty byly v pohodě. Viděla jsem zase svého strýce, který mě hlídal když jsem byla ještě malý hajzlík, a pořád o mě básnil, říkal mi "Terezko" a choval se ke mě jako k princezně, což mi pokaždé zvedlo náladu, víc takových lidí! Otcovou nejoblíbenější zálibou bylo představovat mě svým známým, takže jsem první dny neustále poznávala nové tváře a asi 3x denně jsem musela říkat kde studuju, co studuju, co po maturitě a podobné věci, ke konci už jsem na tohle byla děsně alergická. Samozřejmě jsem od taťky dostala "první" várku peněz a mohla jít nakupovat - 1. věc kterou jsem si uvědomila - nikdy si nestěžuj na peníze. Pokaždé když mi dával peníze, neodmítala jsem a už jsem si ani nestěžovala na to, že se mi tím snaží nahradit "svou lásku"... nebo něco takového.

A jinak, táta má teda menší firmu a abych trochu lépe poznala život v Anglii než chozením po pámátkách, jezdila jsem s ním po stavbách, pomáhala mu zařizovat materiál a podobné věci které byly potřeba. Je to opravdu malá (skoro rodinná) firma, dělají rekonstrukce, opravy a podobné věci kterým obyčejná baba jako já, težko rozumí. I když jsem moc nepomáhala (spíš jen očima), aspoň jsem poznala jak to v takových firmách chodí, což není na škodu.

Jelikož ví že chodím cvičit, zřídil mi permanentku do místního fitka, čímž mě potěšil. Mimochodem, z toho fitka jsem byla totálně hotová. Byly tam stroje které vypadaly úplně jinak než ty u nás, u mnohých jsem musela pozorovat ostatních abych vůběc veděla správnou techniku, ale i tak jsem z toho byla nadšená. Rotopedy měly obrazovku, kde jsem se mohla dívat na televizi, poslouchat rádio, hrát hry (které jsem později vážně začala hrát) nebo jít na web, prostě paráda. Akorat trošku menší mínus bylo to, že když jsem to blbě vychytala, bylo tam narváno... na stroje se muselo čekat, takže to byla celkem nevýhoda.

A když mi vypršela permanentka, chodila jsem běhat do místního parku, který byl taky skvělý. Nejvíc jsem byla nadšená z veverek které se mě nebály, to byl super zážitek, jak malé dítě :-).

Byli jsme se i podívat na Stonehenge. Cesta tam a zpět nám trvala asi 5 hodin, jen abychom viděli nějakých pár šutrů :-). Ale líbilo se mi to tam. Mám ráda všelijaké nevysvětlitelné záhady, to je moje. Mínus bylo, že nás nepustili přímo ke kamenům... chtěla jsem si aspoň sáhnout...

Mimo to, abych jezdila s taťkou po Londýně, chodila běhat nebo do fitka, jsem přečetla dvě super knížky. Jednu z nich budete urcitě znát, a to My děti ze stanice ZOO... viděla jsem film a ten mě nalákal na knihu, která se mi opravdu líbila. Druhá, byla Historie trestu smrti, z které jsem byla moc nadšená. Žádné obkecávání, prostě se šlo hned k věci. Měla několik kapitol, od upálení, vyhladovění, ukamenování, usmrcení pomocí zvířat po smrtící injekci či elektrické křeslo. I přesto, že se mi při čtení určitých kapitol zvedal žaludek, doporučuju knihu všem zvědavcům, které zajímá historie a různé prasečinky.

Taky jsme byli i v kině na super film - Na hraně zítřka. Super film :-) mrkněte.
Navštívili jsme i muzeum věd a přírody (či nějak tak) bylo tam taky moc pěkně, ale fotky tu dávat nebudu, je jich až příliš, ale věřím že mi odpustíte. Mimochodem, věděli jste že rokem každý průběžný občan Anglie sní zhruba 14 000 prášků?

To bylo co všechno jsem tam tedy dělala. A zde je část druhá - co si o Anglii a Londýně myslím, a také pár "žhavých" slov o tom, čím mě můj otec zklamal.
Během těchto dvou týdnů jsem zjistila, že angličtinu neumím zas tak dobře jak jsem si myslela, rozhodně mám ještě na čem pracovat. Taky jsem zjistila (asi až po dvou letech návštěv), že Londýn není tak žůžo město, o kterém jsem dříve tolik básnila. Je tam hodně špinavo, některé ulice jsou tak nehezké, že by jste nevěřili že v těch domech co tam jsou, někdo žije. Nic hezkého. Ale samozřejmě záleží, do jaké ulice nebo města zabloudíte. Všude to je jinak, jsou tam ulice kterých se budete štítit od pohledu, a ulice kde by jste vydrželi procházet celý den. Londýn je taky město přistěhovalců. Na ulici potkáváte lidi několik ras, černoši, asiati, a podobně. Myslím si, že několik mladých dospělých, kteří sní o "novém" životě v Londýně, se často během svého pobytu tam rozhodnou změnit svůj názor. Mnoho lidí c tam žijí a znám je, tam jsou jen kvůli penězům - vydělat, našetřit, a zpět domů. Mluvila jsem zde jen o Londýně a jeho okolí, v tom jsem se nejvíc pohybovala, ale věřím že ostatní části Anglie jsou hodně okouzlující a útulné.
Nejvíc se mi líbí její architektura. Miluju jejich domy! A také se mi děsně líbí ty oblečky co dětska nosí do školy, taky bych to u nás chtěla :-). Co se týká sladkostí (moje největší slabost), musela jsem se jim obloukem vyhýbat, číhaly na mě na každém rohu. Kdybych se neovládala, nejspíš bych domů přijela o nějakých pár kil navíc O:). A taky pro mě bylo zajímavostí, že tam letadla lítají strašně nízko :O.
No, a co se týká mě, ráda bych se tam odstěhovala. Nemám žádný sen, že tam začnu od znova a všechno bude super. Jen chci poznat nový svět, ostatně, vždy mě to tam táhlo. Lidé v Anglii jsou vesmírně přátelští a ochotní. Pořádají se tam všelijaké oslavy, jako například barbecue party, což je super zpříjemnění přátelských chvilek. Nevím na jak dlouho tam skončím a jak se bude vyvíjet moje budoucnost, ale na nějaký čas bych se tam ráda usadila :-).

A na závěr přejdeme k taťkovi. Vezmu to krátce. Během svého života jsem ho viděla každý rok asi "jen" dvakrát. Nikdy jsem k němu moc necítila takové to rodičovské pouto, ale myslela jsem si že to někdy příjde. Ale nepříjde a jsem s tím smířená, ani vlastně nechci nějaké další zbližování a podobné věci. Celou dobu mě tahal po svých přátelích a představoval svou dcerušku, kterou vlastně nikdy nevychoval. První týden v pátek, vzal mě, sebe a jeho "kámošku"ven. Samozřejmě se pilo, a já jako abstinent, jsem zůstala střízlivá a plně jsem vstřebávala to, že se chová jak největší idiot. Celý večer se opilý věnoval jen ji, flirtoval s ní předemnou a mluvili o sexu, jako bych tam vůbec nebyla. Fakt nepotřebuju vědět podrobnosti z jeho sexuálního života. Ten večer se choval jako největší křupan, najebal se a řval jak nějaký teenager, málem usl v buse a čůral na rohu domu (omlouvám se, ale ano, tohle považuju za křupanství... "gentleman" by se nikdy neožral jak největší hovado). Aby toho nebylo málo, následující den mě vzal na opékačku kterou pořádala ta jeho "kamarádka" (která má mimochodem dvou letou dcerku), řekla jsem si že tedy půjdu, že to bude fajn. OMYL. Největší chyba. Ten den jsem celý probrečela, ještě nikdy jsem od chlapa nedostala tolik důkazů, že ho vlastně vůbec nezajímám. Přišli jsme, a vše bylo v pohodě, i když jsem si všímala že je z ní zase hotový, nějak jsem to měla v háji. Do doby, než přišli další lidé a začalo se představovat. Stoupla jsem si, abych jim mohla říct své amatérské "hello, I'm Tereza", a šla jsem k nové skupině lidí. Ale nic se nestalo, "kamarádka" představila otce a já jako kdybych nebyla. Takový přístup se mě dotknul, sedla jsem si, nasadila brýle a začala hrát hry. Celou posranou půl hodinu, mi otec neřekl ani ň, kdyby se ho ten angličan nezeptal, jestli nejsem jeho přítelkyně, ani by si mě snad nevšiml. A to už jsem, vážení přátelé, opravdu začala brečet, naštěstí jsem měla své maskovací brýle. Řekla jsem mu, že chci jít domů, že mě bolí břicho, a on na to "ale ještě nepřišli všichni". To byla další rána, sebrala jsem se a šla. Klidně by mě nechal jet přes celý Londýn samotnou, kdyby mě to břicho opravdu bolelo... To byly asi dvě nejvýznamnější příhody, díky kterým u mě hodně klesl. Bylo toho samozřejmě víc, ale vždycky si pamatujete jen to "nej". Povím vám, byla jsem kvůli němu vážně smutná, uvědomila jsem si, že ho k životu nepotřebuju. Místo toho aby byl se mnou, trávil den s nějakou ženskou a jejím dítětem. A kde byl, když jsem byla dítě já a potřebovala jsem ho? Nikde... Nemluvím o tom, že vlastně chtěl aby šla mamka se mnou na potrat, a mé narození slavil v bordelu s kurvama. Možná, že mě ani za svou dceru nepovažuje... Mám ho ráda, a budu moc brečet až tu nebude, ale zvažovala jsem, že se od něj úplně odpoutám, přeruším kontakty a "zapomenu"...

Výhled z letadla

Výhled z letadla

Že by výhled z letadla?

Čaj, co mi po mém příletu uvařil strejda, moc mě to potěšilo. Je to jeho specialita, tajemství je v tom, že do ovocného čaje přidáte lžíci ovocné marmelády! Ale ode mě to nemáte!

Najdi veverku

Najdi veverku2

Zmiňovaná kniha

Sniiiiiidaně

Rozhodně toho pána nechci urážet, ani se posmívat, jen me zaujalo jeho rozložení tuku. Nohy tenké jak špejle...

Najdi veverku3

Moje maličkosttt lolol

Stonehenge

Stonehenge

Selfíčko u Stonehenge

Jojo, týpek si místo šutrů fotil brambůrky:-)

Srandování1

Srandování2

Návštěva místních klubů. Tenhle byl celkem útulný :-)

A teď tu máme fotky z posilovny. Moc jsem ji nefotila, nechtěla jsem vypadat jako magor co si fotí fitko:-)

To jsem si tehdy hrála piškvorky :-D

Tahle hra mě tak bavila, že jsem si ji dokonce stáhla do mobilu :-D

Měla jsem v pokoji návštěvu kočky od sousedů. Mimochodem tak agresivní kočku jsem nezažila.

Zmrzlina na Soho

Taková ta "when my boyfriend caught me sleeping"

Snídaňové cereálie které jsem si moc oblíbila

Selfíčko u moře. Škoda že mi gravitace táhla vlasy nahoru :/

Zmrzlina do kina. Snědla jsem jen jeden kopeček a pak to dala tatovi, měla jsem výčitky :-D ale byla dobrá!

Streathamský park kde jsem chodívala běhat, moc hezké místo

Najdi veverku

Tak, a to je co se týče fotek vše:-).

Milý deníčku, děkuju že jsem se ti mohla vypsat!

Mějte se hezky a užívejte si poslední týdny školy. Já to trošku tradičně vidím na opravky v srpnu! yeah jsem fakin rebel!...

Budu mít teď konečně víc času, tak tu budu přispívat častějí :-).

Bye