pátek 4. dubna 2014

Kurz Petra Stacha, mistra Evropy & jak žijí studenti na českých kolejích (?)

Ahoj,
zdravím vás tentokrát z Prahy!(no vlastně jsem už doma, ale pro vzhled to tu nechám, hehe)
Dneska to bude o kurzu, o tom jak jsem to zvládla, možná něco z osobního života a taky něco naprosto šokujícího.
Jak už si někteří mí blízcí, nebo čtenáři blogu všimli (mého nenápadného básnění), zapsala jsem se na kurz výživového poradce pro výživu se zaměřením na zdravý životní styl a "přežila" jsem jeho první termín, který probíhal posledních 12 dnů.
Přijela jsem do Prahy den před začátkem kurzu -..., plán byl takový, že jsem měla přespat u kamarádky (s kterou jsem do Prahy jela), na druhý den se dopravit na Strahov na kurz, a ubytovat se na zdejších kolejích. Ještě ten den jsem se tam jela s Janou podívat, a byly jsme obě zděšené a
překvapené. Musím říct, že nafocené fotky které byly na internetu, rády zkreslují - pravda (vlastně v tomhle případě vzhled) je jiná. Ale o tom až později.
Mimochodem, už první den se mi stala v autobuse menší nehoda, prostě moravanka poprvé v Praze no :-D. Nějak jsem si přiskřípla ruku když se v buse otevírali dveře, myslela jsem si, že to odneslo zápěstí, ale naštěstí to bylo v pohodě.
A ještě jsem hned první den viděla Sašu z Comebacku! :-D.
V pondělí jsem se tedy vydala na kurz, kde jsem se dozvěděla že bude trvat od 9 do 6 večer... a to po dobu cca 12ti dnů (potom se uvidíme ještě na konci dubna a května) + jede se i přes víkend. K tomu bylo "povinné" (nebo spíš očekávalo se to od nás) si pořídit knihu asi o 350 stránkách (fakt macek, potom ukážu), a ještě obeznámení se seminární prací asi o 15stránkách - mé témá je "módní diety a jejich vliv na zdraví".
Lidi v kurzu byli vážně super, nebyl tam vyloženě nikdo kdo by mi neseděl. I po tak krátké době kterou jsem s nima strávila, jsem si připadala jako v okruhu blízkých přátel.. i přes hodně velké věkové skupiny... Máme tři chlapce, z toho jeden je lékárník, takže s ním jsou zajímavé debaty "které se mnohdy vedou i hodiny". Asi jsem ještě nikdy nenarazila na takovou partu lidí, která by mi až tolik vyhovovala.
Ikdyž byl kurz celkem časově náročný, užívala jsem si ho každý den. Nedělalo mi problém tam prosedět cca 8 hodin denně, upřímně, bylo to lepší než ve škole.
Navíc, vyučující/lektoři/doktoři na nás byli moc hodní, taky něco úplně jiného než ve škole. Něco jako nějaké přátelské posezení kde probíráte výživu, zdraví, jídelníčky a tak... Jako upřímně, ještě teď jsem z toho nadšená.
A ke konci první části kurzu jsem zjistila, že nás vyučoval mistr světa v benchpressu Dan Dvořák :O.

Jako "předměty" jsme měli třeba - pohybové aktivity, biochemii, stavbu jídelníčku, dietologii, první pomoc, doping,  hygienu výživy, poruchy výživy, fyziologii výživy atd...
Třída. A můžete si všimnout mé tašky plné jídla..
Celkově mi kurz přinesl spoustu nových a zajímavých informací, nejvíc mě bavila třeba hygiena výživy - kde jsme probírali věci o které mám velký zájem (věci, o kterých tu furt melu, aniž by to někoho zajímalo nebo to bylo samo o sobě nějak zajímavé), jako třeba konzervanty v potravinách, jak nám určité věci v potravinách škodí, jak to s potravinami vlastně je, jaké jsou pro nás škodlivé látky a jak se jim v potravinách vyhnout a podobně. Bavilo mě vlastně skoro vše, až na tu pohybovku, prostě nemám ráda věci typu tělesné výchovy, jestli mi rozumíte. A už umím (skoro) sestavit jídelníček, heč.

Celkově to byl celkem fofr... ráno vstanout (někdy jít do posilovny, jak byl čas), zajít si do obchodu pro jídlo, rychle na kurz, z kurzu do fitka, z fitka rychle "domů", "doma" jsem byla kolem 8 večer a byla jsem hotová. Ale abych řekla pravdu, líbilo se mi takové lehké vytížení... že jsem neměla čas přemýšlet nad kravinama. Taky jsem zjistila, že mám strašně slabé záda... dělá mi problém sedět nebo stát vzpřímeně, prostě to nedokážu... jsem z toho celkem zklamaná, ale aspoň vím, kde a na čem mám pracovat. Zažila jsem i mou první nehodu v tramvaji... teda ne moji, ale byla jsem jí svědkem... a vlastně to ani nebyla nehoda... jen při prudké zatáčce spadly dvě starší důchodkyně ze židla na zem,  asi polovina lidí se smála, někdo jen čuměl a asi 5 lidí jim pomáhalo. A já jsem samozřejmně pronesla jenom "ježiši kriste" a stála jsem jak kůl v plotě omg, ale nakonec jsem taky pomohla.


No, a kde jsem vlastně bydlela? přecházíme k druhé části.

Jak žijí studenti na českých kolejích?

Jak už jsem tu na začátku psala, původně jsem měla být ubytována na Strahovských kolejích. No, ale nebyla jsem. Jak jsem to viděla, zděsila jsem se. A slibuju, že jak uvidíte ty fotky, zděsíte se taky.

O tom, kde budu bydlet jsem se rozhodovala celkem dlouho. Měla jsem být u kamarádky kde jsem měla klid, teplo a čisto? A nebo bydlet na těch hrozných kolejích v největším zapadákově, kde bych nejspíš trpěla hlady (no fajn, trochu to zkresluju), když jsem měla možnost být jinde? Nakonec jsem se rozhodla pro kamarádku, ikdyž bydlela asi hodinu od Strahova... dojíždění mi nevadí.

Ale co mají dělat ti studenti, kteří na výběr nemají? Je mi jich líto, vážně.
Měla jsem možnost vidět jejich pokoje, no prostě hrůza. Jsou tam nasáčkováni jako sardinky, žádné soukromí, nic. Ikdyž je tohle asi na kolejích typické - musíte se smířit s tím, že budete bydlet se spolubydlícím, budou tam společné sprchy (které překvapivě měly závěs), a že to vlastně ani nemusí být procházka růžovým sadem. Ale i tak to je masakr, byla jsem v životě na dvou intrech, a tohle bylo vážně peklo.
Vlastně, když jsem se na ty budovy dívala, připadalo mi to jako něco neobyvatelného. Nedá se uvěřit že tam někdo bydlí.

Chápu, že když někdo nemá peníze.... ale i tak.

A nebyla jsem to jenom já, kdo ty koleje takhle kritizoval. Ostatní, kteří na kolejich byli ubytováni, z toho taky nebyli nadšení. Prý tam neplatila žádná večerka, lidi si tam pouštěli techno celou noc, kluci v klidu bez problému chodí na holčičí záchody (asi bych se bála tam v noci chodit), a slyšíte všechno. Má spolusedicí byla tak zděšená, že už mi ani nechtěla říkat co se na těch kolejích všechno děje.

A potom, když se rozhodujete jít na vysokou, s tím že budete bydlet někde na kolejích, stojí vám tohle za to?





Ještě přidám něco z okolí.



Strahovský stadion

2 komentáře:

  1. jedna z věcí proč jsem nešla na vejšku do cizího města, koleje mě děsí!
    Kastnerová co napsala tu knížku učí na pedágu v ČB a jede kompletně podle tý knížky. Já jsem dělala výživáře v dexter academy a tam se mi taky líbilo. O Stachovi jsem uvažovala ohledně trenérského kurzu, ale rozhodla jsem se pro jiný .)

    OdpovědětVymazat
  2. A to jsi nebydlela na 12, tam to je peklo. Někdo vážně nemá peníze na to, aby bydlel na privátu. Ale neber to jako kritiku blogu, super článek.

    OdpovědětVymazat

Budu ráda za každý komentář:-)