(Ne)talentovní talenti a my, normální lidé

Zdravím (asi po padesáti letech).

Čas utíká jako voda, a já trávím nad článkami které bych chtěla zveřejnit více a více času. Z pravidelného týdenního přispívání se tu ozvu se štěstím 2x za měsíc. Co se děje? :X. Poslední dobou se mi stává, že mě napadne skvělá myšlenka nebo nápad pro článek, jenže se v půlce psaní zastavím a všechno smažu. Aktuálně tu mám rozepsané asi 4 koncepty, nedokončené články s kterýma nevím co si počít. Doufám, že to je jenom dočasný výpadek.

Abych řekla pravdu, nepovažuju tenhle článek za nějaký extra výtvor. Je to jen "něco" nad čím jsem strávila asi 3 dny. Nečekejte něco zvláštního. Možná jsem jen tímto chtěla zakrýt tu cca 3týdenní mezeru, co tu mám. Ale i tak se do něj pusťte, každé mé slovo je drahocenné 3:).

Jsou to lidi mezi námi, lidi kteří mají smysl pro cokoliv... 
Spisovatelé co píšou úžasné knížky, fotografové kteří fotí nádherné a jedinečné fotky, malíři kteří malují neuveřitelné obrazy, zpěváci s dokonalým hlasem... lidi, kteří se nejspíš rodí s talentem. Ať dělají co dělají, lidi je mají rádi a jsou úspěšní. Aby taky ne, zaslouží si to.
Ale možná na jejich talentu a slávě kterou mají díky němu mají, nemají podíl jen oni sami, je totiž i na nás ostatních, jak se k jejich talentu stavíme, zda je podpoříme... nebo ne. Zda se nám někdo opravdu zalíbí natolik, že si budete kupovat všechny jeho výtvory, vynálezy a kdo ví co ještě, budete ho tím tedy podporovat, a on bude nadále uplatňovat svůj talent. Protože díky nám, obyčejným lidem, se můžou talenti dál rozvíjet a projevovat.
Talentovaný člověk potřebuje "ke svým činům" i ostatní, aby byl opravdu někdo. Kde bych byla bez mých pravidelných čtenářů a lidí, kteří si čtou a komentují moje články? No asi nikde, nejspíš bych si tu nepsala jen tak do větru.

A potom jsou tu lidi, co talent opravdu nemají, ale můžou si myslet, že mají. A taky jsme tu my, lidi, kterým by níže uvedení měli líbat nohy.
Máme tu třeba Dominiku Myslivcovou, Natálii Smutkovou, Biancu Johnsson, Metrixe - legendu Hroznové lhoty, nebo Pavlu Filipovou. Všichni tito lidé se proslavili svou blbostí. Osobně neznám žádného z nich, takže nedokážu říct, jestli jsou opravdu tak blbí, nebo si na to jenom hrajou. Ale...

stál by mi posměch celé ČR za nějakou slávu? Asi ne. Problém je, že všichni které jsem tu uvedla, jsou obyčejní normální lidi. Nedá se říct že mají nějaký extra talent, který by vás posadil na prdel. Za jejich slávu by měli poděkovat lidem okolo, kteří se jim smáli a sdíleli jejich "vtipné" videa na FB. Tím je proslavili. Kdybych se před pěti lety neposmívala Myslivcové, možná by teď byla úplně obyčejná holka jako já. Kdyby se lidi nesmáli Metrixovi, nedokázal by to co dokázal - má několik písniček a sem tam vystoupí na nějaké show. Jak už jsem řekla, není to tak úplně Metrixova zásluha, ale jeho okolí (takže i mě, i já jsem sdílela jeho video, nemáš zač bro).

Abych řekla pravdu, poučila jsem se z toho. Kdykoliv, kdy narazím na nějakou "vtipnou" slečnu či kluka, kteří by si zasloužili místo na zdi mého FB s velice vtipným a pošklebným komentářem, mlčím... Už nikomu nedovolím, aby se díky mé "spolupráci" stal slav(nějším)ným než já.

Řekla bych, že "lidi dneška" by měli být něčím jediněční. Myslím to tak, že pokud chcete zpívat - musíte mít zatraceně dobrý hlas, pokud chcete psát - musíte mít zatraceně dobrý styl psaní, pokud chcete hrát - musíte být zatraceně dobří... Konkurence je ze všech stran velká. Lidi co jsou nečím zvláštní, originální, mají zajímavou osobnost a styl, mají určitě velké +.
Život je krátký na to abychom zjistili pro co jsme "vhodní" a pro co ne. Já si tady píšu "úžasné" články a myslím si jaký nejsem talent, přitom na mě můj opravdový talent čeká třeba v kuchyni (né no). Kde mám začít a jak poznám že je to ono?

A co teda dělat s lidmi, kteří talent opravdu nemají a myslí si, že jo?
Třeba lidi kteří píšou nezáživné články s obsahem 15245 slov, které jsou naprosto nepřehledné, blbě rozvržené a bez pointy? S háčkem, že si jejich autor myslí "jak to má v kapse". Co v tomto případě dělat? Dál číst jeho články a doufat, že se jeho "psací" talent brzy projeví, a nebo se definitivně vykašlat na ty nudné články u kterých si uprostřed čtení říkáte o čem ta holka sakra mluví?
Příběh ze života. (Ach jo, asi opět někoho proslavím). Mladá slečna, vede si blog, píše o své cestě z obézní na štíhlou sexy slečnu, a jako třešnička na dortu, chystá se jít na soutěže. Ano, je šikovná a smekám před ní za to co dokázala... Jenže, její články jsou pro mě nepřehledné a ztrácím se v nich. Příjde mi, že mnohdy nemá absolutní páru o tom, co píše. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych u jejího článku vydržela déle než 30s. A buďme upřímní, každý někde začínal a já chápu, že i mé články nejsou 1. třída, ale když něco někomu nejde a zkrátka vidíte, že to není jeho šálek kávy, poznáte to. Nedávno jsem "slyšela", že má slečna v plánu napsat o cestě za svým snem knížku. Přiznávám, možná by to bylo zajímavé čtení, ale tohle téma se hodí spíše do článku než pro knihu. Kdo má na to čas číst "takové" věci? A když už jsem u toho vyjadřování mého názoru, takový příběh je 10 lidí ze 100.
***Pomalu si začínám uvědomovat, že jsem stašně kritická. Kritizuju všechno. 24/7. Dělám to ráda, a pokud nepřekročím jistou hranici, neberu to jako svoji špatnou vlastnost. Samozřejmně nejčastěji kritizuju věci které se mi nelíbí. A teď se tedy ptám sama sebe. Je tohle čisté kritizování, nebo té holce opravdu závidím nějakou její popularitu, její sny a ochotu+trpělivost? Nemyslím si, že je to závist ani cokoliv jiného. Třeba co se týče počtu komentářů, slečna by na tom byla úplně stejně jako já, kdyby si každý svůj článek nesdílela do FB skupin - ale to jí nemám za zlé, je na každé blogerce jak moc chce svůj blog prezentovat. Takže si prosím u tohohle případu nemyslete, že jsem závistivá mrcha co umí jenom pomlouvat :p.

 ***

Jinak, 24.3 na mě čeká kurz výživového poradce, na který se těším i netěším už od Vánoc. Datum tu píšu trošku naschvál, protože čekám jestli "náhodou" nejede někdo z vás taky. Bylo by příjemné nebýt tam na všechno sama.
Jsem zvědavá co me čeká. Těším se na kurz, že potkám lidi se stejným zájmem, že se dozvím něco nového a budu dělat to co mě baví. Trochu se bojím místa ubytování, údajně budu někde na kolejích a s tím nemám moc dobré zkušenosti, kdysi jsem byla na internátu který byl zařízený v "nemocničním" stylu, a byly tam sprchy bez závěsu, což je pro mě jako pro holku katastrofa. Přece neexistuje aby mě někdo viděl nahatou ne?:-). A z čeho mám asi největší strach, to jsou ty tramvaje, metra, trolejbusy a já nevím co všechno ještě. Už tak někdy stresuju když jedu MHD taky u nás (a to bydlím v malém městě). Sice platí "mám pusu", ale i tak, já tohle všechno strašně moc prožívám... co když něco nestihnu, co když zabloudím, co když nebudu mít peníze...
A taky mám celkem obavy co se školou, jelikož tenhle kurz trvá dva týdny. Ale zvládnu všechno, "školy" se nebojím.
No, a taky tak trochu počítám, že se tam budu více věnovat blogu, když budu mí víc času a žádnou školu.

A takhle jsem šikovná, když si přesypávám vločky :-) hlavně že jsem ten den vysávala, yes!

Foceno asi před dvema týdny, břicho jsem nestihla dostatečně zatáhnout, jelikož jsem se plně soustředila na špulení zadečku a ideální polohu noh! aneb konečně tu dávám aspoň maličký kousek ze sebe.

Hezký den a úspěšný začátek nového týdne!

pac a pusu