Čau
jak se všichni máte?
Já jsem si včera dala leg day, a v noci jsem myslela že umřu:-).
Nicméně, dnešní článek je takové zamyšlení nad důvěrou a samotou... snad se bude líbit.
Určitě jste si
Jde to ale vůbec?
Jak už známe z dnešních filmů či vlastního života, je nejlepší důvěřovat a spoléhat jen na sebe.
Má to nějaké výhody, jako třeba když dosáhnete svého cíle, užíváte si ten blažený pocit že jste to všechno dokázali a dotáhli do konce - sami - což je na tom to nejlepší. Myslím, že všichni moc dobře víte, o jakém pocitu mluvím.
A nevýhody?... třeba když někomu řeknete něco děsně tajného
To potom ležíte večer v posteli, posloucháte smutné
A když si něco takového
Pokud bude mít krásné dětství, kdy bude mít 100 kámošek, bude oblíbený a "všechno proběhne tak jak má", bude se mu tento způsob života líbit, a nebude chtít měnit.
myslím, že tohle mluví za vše |
Kdysi jsem s kamarádkou probírala naše plány po střední. Já jsem řekla, že chci na 100% pryč
Vím, že se na to dívám "škaredě", ale to jen proto, že nikoho nemám a tudíž mám na věc jiný názor.
Takže mě prosím mé zadané čtenářky neberte zle:-).
Co se týká "samoty" a přátelství... nejde být úplně sám, i kdyby jste sebevíc chtěli, prostě to nejde. Vždycky tu bude někdo s kým si budete moci
Sám se může považovat člověk, kterému prostě někdo shází... někdo komu by se mohl svěřit, kdo by ho měl rád a tak dále. Takže pokud si vám někdo bude stěžovat s tím, že je na všechno sám, víte kde jde problém.
Znám to z dětství od mamky, kdy jsme odešli od nevlastního taťky a mamka začala jezdit pracovat do zahraničí, bývala pryč 3-4 týdny a doma 1-2 max. Musela uživit dvě
Já to vnímám tak, že se všechno odvíjí od důvěry. Pokud někomu plně důvěřujete, nemůžete být sami. Já jsem radši sama - snažím se od všech/všeho tak trochu držet zpátečku - jelikož mám rádoby "důvěry" druhých plné zuby... a proto jsem tolik opatrná a na vše si dávám bacha, ikdyž mi už ta má opatrnost leze krkem.
Ono zase není špátné být sám, máte perfektní možnost se poznat a důvěřovat si, a kdo vás v tomhle případě může zradit? Vy sami? Vždyť to ani nejde.
Hlavně si prosím vás nemyslete, že tu samotu beru nějak extra vážně, že nemám ani jednu kamarádku nebo kamaráda, že jsem 24/7 pořád smutná a v depresi :-D. Jenom se na to všechno dívám trochu jinak.
Stejně se ten svět točí kolem jenom vás, tím chci říct, že každý si žije v jiném světě, každého čeká něco jiného, a možná že existuje nějaký důvod proč tu vlastně jste. Nikdo neřekl, že k životu potřebujeme přátelé, rodinu či nějakou lásku (kdyby to tak bylo, zřejmě bychom k nim byli nějak svázáni), každý se rodí sám a jeho život se bude točit jenom kolem něj.... jako kdyby to byl nějaký film.
Taková představa se mi líbí, hrát hlavní postavu ve svém vlastním filmu
Užívejte si svou roli.
Jak moc je pro vás důvěra důležitá?
Dokážete si věřit, a spolehnout se sami na sebe? Nebo spoléháte na ostatní?
Zajímavý článek...Tvůj pohled na věc upřímně chápu. Taky si myslím, že nejdřív se člověk musí naučit být sám se sebou, poznat se, vědět, že se na sebe může spolehnout a že si může věřit. A až pak je schopen oné důvěry k ostatním, ale když zrovna není někdo, ke komu by ji cítil, nedělá mu problém "být sám". Tak to vidím a mám to tak nastavené, snad je to srozumitelné :) Štěstí člověka přece vždycky nemusí záviset na někom druhém. Každý je jiný a měl by žít tak, jak mu nejvíce vyhovuje.
OdpovědětVymazatJinak Tvoje články čtu ráda, je fajn vidět náhled na nějaké téma očima někoho jiného a třeba v tom i najít podobnost. Ať se Ti daří! E.
tohle je těžký, jsem dost sama a nevadí mi to, kolikrát za den promluvím jenom s rodiči, spíše mi vadí, že jsem taková líná pecka, která není ochotná jít třeba do světa nebo do jiného města na školu, prostě jsem strašně vázána na svůj komfort a pohodlí domova. Ráda vyjedu ven na dovolenou nebo pár dní, ale to je max, představa že bych byla pryč déle než 2 týdny mě děsí. myslím si že toho jednou budu litovat.
OdpovědětVymazatBože ta fotka nevesty :( jinak já jsem mostly sama..miluju tu mam svuj klid :) uvidime jednou no..
OdpovědětVymazatMiluji tve nazory, protoze se s nimi dost ztotoznuji... jakmile clovek v zivote spoleha na nekoho jineho nez na sebe je v pasti. Proto duveruju jen sama sobe a je mi krasne :)
OdpovědětVymazatTerez
Ahoj,
OdpovědětVymazatMůj pohled na samotu.
Lidé jsou různí, jsou hodní, zlí, milující, nemilující a mohl bych jenom pokračovat na celou stránku o jejich vlastnostech. Já osobně sám být nechci. Jsem člověk, který Miluje a který má city a jako takový, samotu nesnesu. Jasně, mohu mít kamarády, mohu mít známé, rodiče nebo zvíře, ale to není ono... Každý z nás potřebuje přeci lásku toho druhého, jeho objetí, podporu při zdolávání překážek a nástrah, které nám život přichystá. Člověka, co řekne upřímně miluji tě a bude si tu osobu hýčkat, starat se o ni a věrně při ní stát v každé situaci. Možná se to dá nazvat tato představa jako úryvek z románu, ale ne... i tohle se může stát a stane se to hodně lidem. Jsou chvíle kdy i ten milující zraní, ale nemůže to být nic, pokud tu osobu opravdu miluje. Řekněme si pravdu... v životě potkáme spoustu takových lidí, kteří nás zklamou a ublíží nám, proto hned budeme sami? Přece se neuzavřeme do věže samoty, jen kvůli tomu, že to s někým nevyšlo a kdo se tvářil jako vysněný pro můj život, i když to skončilo katastrofou. Neříká se nadarmo, že někde čeká ten pravý nebo pravá ... je to fakt, který musíme najít. Upřímně si řekněme, je člověk, který je sám... opravdu šťastný? Nebo si to jen myslí a nalhává si, že je. Každý chce štěstí a lásku, jenže bez hledání a důvěry jí nenajde... Je smutné když si myslí, že jí má a později se ukáže, že ten člověk „proboha... to nemůže být přeci ten se kterým žiju a nebo jsem“. Tímto zklamáním a nedej hůř více zklamání vznikají myšlenky... Nebude mi lépe, když budu sám? Ano... Rok, možná dva i více, ale stejně později si člověk řekne “Proboha, je mi tolik a tolik let, svůj život jsem promarnil sám a s nikým jsem ho neměl šanci prožít naplno, tak jak bych chtěl“. Když si tohle uvědomí, tak už je bohužel pozdě. Můj strýc je sám... nevím jak dlouho, ale je mu 62 roků, vypadá celkem spokojeně, ale myslím si že není. Nemá rodinu, má jen málo přátel, nikdo za ním nechodí a když by byl nemocný, tak za ním nikdo nepřijde do nemocnice a neřekne : Táto nebo Miláčku, jak ti je... nikdo si později na něj ani nevzpomene. Svůj odkaz, že jsme žili, je v naši budoucnosti ne jenom v nás. Já bych v budoucnu chtěl mít děti, ženu která mě bude milovat proto jaký jsem a chtěl bych být na sebe pyšný za to, že jsem dokázal co můj strejda ne. Že mám svou vyvolenou a sní vychovávám děti a mam rodinu, že po mě něco zůstane... Moje děti, které o mě budou mluvit i u svých dětech a ty zase u svých... Není to přece krásná vize budoucnosti? Jenže tu nikdy nedosáhneme dokud si budeme myslet, že samota je to nejlepší co nás mohlo potkat. Ve finále se budeme trápit a vědět, že není... Pohleďte na své blízké, ať už rodiče, dědu, nebo babičku. Oni také nechtějí být sami a když už ano, tak v nitru své duše myslí na ty se kterými byli v minulosti a jak moc jim teď chybí... Na závěr bych chtěl napsat, že samotu si dokáže vytvořit každý, ale mít sílu si najít a hledat, mají jen ti odvážní a ti, kteří nechtějí zůstat sami. Nezahazujte možnost nebýt sám a milovat... Přece pokud spadneme, tak se pokusíme vstát a vstaneme, i když víme, že můžeme zase spadnout. V životě je spousta špatného, ale i krásného, tak proč se připravovat o to, co je to nejkrásnější co nám mohl život dát, Lásku, Štěstí a naději věřit.