pátek 24. ledna 2014

I'm strong

 Ahoj.
Týden byl náročný, nojo, poslední šance doopravit si známky tedy v mém případě nerupnout, a nebyl čas nic jiného.
Nevím proč, ale nějak jsem se rozhodla napsat vám něco z mého života. Navíc jsem se o "tomhle" už někde zmínila, tak by bylo dobré kdyby jste věděli o čem je řeč.
Pojďme na to...

Dnešní článek bude tak trošku z jiného soudku. Zabrousíme hodně do mé minulosti - a ne že by to bylo nějak extra super období na které jsem pyšná.
Přes to, že je to pro mě hodně intimní a citlivá záležitost která po sobě zanechala velké škody, nebudu o ní mlčet a dělat že se nic nestalo - protože se toho stalo hodně a už tehdy jsem si slíbila, že to nenechám jen tak.
A co, svět je plný podobných, vlastně mnohem horších případů které se neustále dějí. Musí se s nimi ven.
Třeba se něco podobného děje/dělo zrovna vám.

Bylo mi asi tak patnáct (mu tak 17), potkala jsem ho na dovolené v Egyptě, seznámili jsme se a následujících 8 měsíců jsme spolu měli "něco jako vztah". Byl z Olomouce, takže jsme se vídali jen o víkendech a denně si psali od rána do večera jako blázni. Ze začátku to byl hezký vztah, ale pak to postupem času šlo všechno do háje.
Milovala jsem ho, měla jsem na očích přilepené růžové brýle a neviděla na něm ani jedinou chybičku. Věřila jsem mu a byla jsem schopná pro něj udělat cokoliv. Ale všechno má svůj háček.
Asi od 4tého měsíce nám to začalo totálně skřípat, žárlili jsme na sebe a hádali se každý den.
Musím říct, že to byl fakt magor - nevím proč to udělal, asi z nudy, ale zfalšoval si parte a donutil jeho friendíky ať mi denně vypisují, že to, že zemřel je moje chyba. Nevěřila jsem ničemu, znala jsem jeho lži ale asi po třech dnech od jeho "smrti" jsem padla do totální depky - nemusím vypisovat jak mi tehdy bylo, že?... Byla jsem v háji.
Něco mi tehdy nesedělo a donutilo mě to založit si fake profil - nestydím se za to - a na FB jsem si ho přidala do přátel. Nečekaně mi žádost potvrdil a na jeho zdi jsem viděla status že, "Supeeeeer, díky všem hoši za super výkon a spolupráci, všechno nám to sežrala, lol" a sto like k tomu. Bylo mi z toho zle. Ale i přesto jsem se k němu vrátila - což se mi nevyplatilo.
Potom to začalo.... po netu bylo -"jestli to neuděláš, rozejdu se s tebou", "pokud se tak nevyfotíš, podvedu tě", "miluju tě, bež se mi vyfotit"... když jsme byli spolu - "roztáhni nohy a usměj se", "dej si ho do pusy a podívej se na mě".... jak jsem řekla, byla jsem zamilovaná a přes růžové brýle jsem nevěděla, že tohle není normální. A sex v té době taky nebyl jako z pohádky.
Nějakou dobu to trvalo, a potom bylo už jen - "děvko, udělej to, nebo to rozešlu tvé mamce", "máš jen mě, stejně tě nikdo nebude chtít až ty fotky uvidí". Nedošlo mi že je to vydírání.
Chtěla jsem ať to skončí, nechtěla jsem s ním už dál být, jenže on to tak nechtěl a začal se mi mstít.
Vyhrožoval mi, a nakonec odstartoval jedno z nejhorších období mého života, kde jsem si denně přála umřít. Fotky se dostaly na net v souboru který všem rozesílal (byly na ulozto, takže je mohl vidět každý) - rodina, známí, přátelé - prostě všem které jsem měla v přátelích. Dostalo se to na základku, prostě všude, a jako 15tka jsem to nemohla "unést".
Mám slzy v očích z toho, jak mi bylo, když jsem se procházela jako deváťačka po chodbě a osmáci na mě přes celou školu poníženě křičeli jaká jsem kurva. Jak za mnou chodil můj malý bráška a ptal se mě "Terí, víš že jsi na internetu? A nebreč už prosím". Jak jsem se nemohla projít po městě, aniž by si na mě nikdo neukázal a nesmál se mi do očí. Jak jsem se musela dívat do očí mých kamarádek, které nevěděly jak mi pomoct. Jak mě lidi na fb otravovali, že "hele, mám tvé fotky".
TAKŽE JSEM (BYLA) KURVA, ZA TO ŽE MĚ NĚKDO ZNEUŽÍVAL? jděte do háje.
Nedávala jsem to, byla jsem fakt v hajzlu. Denně oči v slzách a myšlenky na žiletku v koupelce.
Mamka si mě díky bohu všimla, a já jsem ji vše mohla říct. Donutila mě oznámit to na policajty. Celé se to táhlo tak dva měsíce. Několik výslechů typu : co ti dělal, jak tě donutil, proč jsi to dělala, jak na tebe šahal, on říká něco jiného. Chtěli po mě ať ty fotky seženu a donesu je. Musela jsem prosit lidi (kteří mi psali že to měli) ať mi to pošlou, musela jsem se na ty fotky dívat a popisovat je před policajty. Musela jsem si sehnat a otravovat několik lidí aby mi všechno u soudu dosvědčili.
Nakonec to u soudu dopadlo tak, že se mi ten hajzl vysmál do očí a dostal 2 letou podmínku za vyhrožování a šíření dětské pornografie, víc důkazů jsem na něj neměla.
Co mu to přineslo? Po našem rozchodu mi nazpíval/narepoval dvě písničky které si dal na youtube a udělaly ho slavným (doteď se považuje za 3 nejlepšího rapera Olomouce). Jedna z nich se jmenovala Rakovina, byla celá o mě, ale největší zlost jsem pocítila až když jsem si k ní pročítala komentáře, "chtěla bych být tou holkou", "nechápu proč se k tobě nevrátí".

Někdy si připadám jak kdyby nikdo nebyl na mé straně.

A jak to je teď? Kdybych na to zapoměla, už bych se k tomu nikdy nevrátila. Jenže někdo "tam nahoře" chce, ať mi to pořád stojí v cestě. Snažím se na to nemyslet a nevracet se k tomu, ale lidi si na mě doteď ukazují ANIŽ BY VĚDĚLI, JAK TO VLASTNĚ BYLO, pořád si ty fotky rozesílají.
Od 9vítky na základce jsem se těšila na střední, jen kvůli čistému štítu,  jenže, to bych nebyla já aby se ty fotky nedostaly ani tam. Lidi asi dají spíše na ostatní, než na vás.
Když mi spolužačka/kamarádka oznamovala "že jí někdo říkal jaká jsem/kdo jsem" (přitom jediný kdo zná pravdu jsem já a on), všechno jsem ji viděla v očích - jak se na mě dívá s takovým odstupem, znechucení. Tohle zabolí nejvíc - když takovým sračkám uvěří vaši nejbližší. A kolik jsem jich kvůli tomu ztratila...a možná i ztratím.

Tahle záležitost mi taky hodně zkomplikovala život, už se nemůžu přihlásit do žádné soutěže (a to jsem jich měla v plánu tolik), a možná bych ani neměla vystupovat (v budoucnu) někde na veřejnosti, jelikož bulvár je svině a vím už teď, že ty fotky v nevhodných rukou jsou mou vstupenkou do pekla.

Ptám se, kdo nese vinu za tohle všechno?
Zavinila jsem si to všechno sama? Nebo je to jeho vina? Jsem vážně taková kurva?
Vlastně, je to moje chyba... JÁ JSEM NĚKOMU VĚŘILA, já jsem si to posrala, já si musím nést následky. Nebo ne?
Přesně slyším ty kecy "já bych se s ním už dávno rozešla". Co k tomu říct, já taky! a jak jsem na to doplatila...

To, že jsem tu něco takového napsala neznamená že chci aby jste mě litovali, není tu co k politování.
Píšu to tu proto, aby jste přestali lidi soudit podle toho co se o nich říká nebo jakou měli minulost.
A taky proto, aby se kdokoliv kdo tohle prožívá nebál říct "ne" - zavčasu. Svěřte se mamce, nejlepší kamarádce nebo někomu komu věříte a bojujte!

Teď už možná víte proč se pořád věnuju článkům "umění být sám", "věř sám sobě", "nezamiluj se" atd.

Díky všem co mi tehdy a vlastně dodnes pomáhají a jsou tu pro mě.

Prosím, jestli je tu někdo kdo má v plánu mě otravovat s tím že kurva opravdu jsem (a to vážně nejsem) neobtěžujte se.



Má někdo podobné zkušenosti?





7 komentářů:

  1. Jsem rád, že můžu být první, co ti napíšu. Upřímně jsem věděl, že se ti něco stalo, protože už jsem tě stihl nějak tak poznat za těch pár dní. Co si o tobě myslím? Jen to nejlepší a vždy si to myslet budu, klidně mi to nevěř, ale takový člověk nejsem. Jasně v Intimnosti se říká spousta věcí, ale člověk ve věku, kdy by mohl mít rozum (i když jak v čem :D) by takovou ... nevím jak bych nazval... zvracenost nikdy neudelal. Co si prožila je hrozné a určitě nejsi sama co toto prožívá, jen doufám, že si to přečte každá holka co s tím Chudákem bude něco chtít mít i když asi budou mít taky růžové brýle, tak jako většina z nás. To že tvoje fotky někde lítají je bohužel (né tva vinna) hrozné, ale ten kdo se na to dívá/l nikdy nepochopí o čem tu mluvíš a s čím se svěřuješ. Jsem rád, že tvá mamka tě tehdy zstavila, protože ukončit život (i tak všeobecně, kdy dneska lidi ukončují život) by byla největší hloupost, co bys udělala. Totím prochází většina ze zaláskovaných a bohužel bude to pořád... Věřím, že tenhle článek otevře spioustu lidem oči a že i s tých známích si to někdo přečtě a rozešle to jako ty fotky, že ty nejsi žádná KURVA, ale holka co Milovala a byla zrazena tím, komu věřila...

    Chybama se člověk učí a že těch chyb v životě uděláme... Říká se čas léčí a hojí jizvy na srdci a na duši. Přál bych si aby si zase žila naplno, i když se stalo co se stalo. Přece tu svini nenecháš vyhrát!!! Terezko...

    OdpovědětVymazat
  2. já se snažím lidi nesoudit když je neznám, ale někdy je to těžký, hold některý lidi jsou magoři (např:ten kluk)

    OdpovědětVymazat
  3. Nechci tě litovat, ale to co se ti stalo, je fakt hrozné...Nedokážu si představit, že bych byla na tvém místě. Já se bojím každé pomluvy, takže já bych to nevydržela a kdo ví jak by to dopadlo...
    Nejhorší je, že lidé se na tebe nějak křivě dívají, že jsi kurva nebo co, přitom za to vůbec nemůžeš!! Oni to nechápou a nadávají ti...Kdyby tak věděli pravdu :-( Ten kluk, který ti tohle dělal je fakt odporná svině a je mi z něho zle! Jak tohle může někdo udělat...Snad už tě nijak neobtěžuje a neozývá se ti...Vím, že na to budeš myslet pořád a dlouho :( Snad si najdeš nějaké skvělého kluka, který na tebe bude hodný a né takový hajizl...

    OdpovědětVymazat
  4. Nemám slova.. Existuje (bohužel) spoustu lidí, kteří jsou svině a mrzí mě, že zrovna ty jsi na takového narazila. Je hrozné, že jsi to odnesla ty.. Lidi by měli zjistit, jaký je ten kluk debil. Jsem ráda, že se držíš a jsi silná, i když to někdy není lehké.. Přeji Ti, aby jsi od teď v životě měla jen samé pozitivní věci a hodně štěstí! Vydírání, narážky, pomluvy, posměšky a hajzlové ať jsou do háje!

    OdpovědětVymazat
  5. Silný článek, nikdy prostě nevíš jak se lidé zachovají..to je na nic,

    OdpovědětVymazat
  6. Velmi silný článek...Jsi velmi statečná!

    OdpovědětVymazat
  7. Lidem se dějí hrůzný a různý věci, důležitý je si to ale nenechat pro sebe a zakročit, jako jsi to udělala ty. A na to člověk potřebuje sakra velkou kuráž. ;-)
    To, jak se k tobě a jiným "postiženým" lidem staví ostatní, je zvrácený stejně jako ten samotný čin. Ono je vlastně strašně jednoduché otočit se proti někomu zády a pomluvit ho, ale vyslechnout a nabídnout pomoc? To je skoro jako vzácnost.
    Proto se ani nedivím, že sis přišla, jako by sis za to mohla sama (nemohla) a že proti tobě je celý svět. Kolikrát jsem taky měla pocit, že jsi ta špatná proto, že důvěřuješ, místo toho, aby za špatného byl označen pachatel.
    Držím pěsti, aby tě potkaly lepší zítřky. :-)

    OdpovědětVymazat

Budu ráda za každý komentář:-)