středa 6. listopadu 2013

Záleží vám na názoru ostatních?

Zdravím:-)
Konečně jsem si udělala trochu (dobro)volného času na blog...s vynecháním pár epizod The Walking Dead:-D... koneckonců, přes týden toho času ani moc není, jste rádi když se doplazíte ze školy domů, "připravíte se na další den", odcvičíte váš cvičební rituál a v 8h večer si konečně sednete a máte čas na osobní věci... čas plyne a plyne, ručička na hodinách ukazuje 22:00, jdete spát a v 6:00 ráno začínáte od znovu. Navíc jsem děšně unavená a není na nic čas... Nenávidím tenhle stereotyp.

Dnes jsem si připravila takový povídací článek, kde bych ráda slyšela, zda se zajímáte o to, co si kdo o vás myslí.


Už jsem dávno smířená s tím, že jsou na světě lidi co si budou pořád rýpat a pokoušet naši trpělivost, vrtat se v našem soukromí, šířit o nás fámy a kecy, nebo se budou s láskou plést tam, kde jim je naprosté kulové (horší je, když dělají problémy ale o tom dnes mluvit nebudu). A tohle má dopad na dvě skupiny lidí. Jedna z nich je ta, kde lidem záleží na názoru ostatních a druhá ta, kterým na tom (spíše) nezláží - a já se řadím do té druhé skupiny...
Je mi naprosto jedno, že jdu nenamalovaná vynést koš a půlka sídliště má tu čest mě takhle vidět, je mi jedno že se na mě ostatní dívají jak na úplného trotla když si s nimi nedám pizzu nebo si na oběd neobjednám svíčkovou s extra porcí knedlíků a místo toho si nechám donést něco zdravějšího, je mi jedno kdo si co myslí (a co na to řeknou) když se dám do řeči s někým kdo není v "naší drbací skupince", je mi jedno že jdu v teplákách a (dost) vytahaném tričku před barák se psem a nervuju se sním ať jde konečně k noze...prostě jednoduše řečeno, názor ostatních mě nezajímá. Chci říct, nemluvím tu o názoru svých blízkých...
Jsou ale i lidi, a já věřím že to bude valná většina, kteří jsou názorem ostatních ovlivněni a dělá jim problém vyrovnat se třeba s jejich kritikou nebo blbýma kecma. Nekoupí si ty skvělé boty na které mají zálusk už týdny, jen proto že by určitě strhly pozornost ostatních a řešilo by se, zda jim sluší nebo ne. Nejdou si udělat nový sestřich který si tak dlouho přejí jen proto, že by to ostatní opět řešili. Dřou v posilovně a trpí hladem jen aby v co nejrychlejší době byli fit, v domnění že se s nimi ostatní začnou bavit... nebo naopak, nejdou do posilovny protože se bojí pohledu ostatních (což si myslím, že je to častý problém). Nejdou si přes den zaběhat protože se bojí co si o nich ostatní budou myslet...co mám k tomu říct? Nejraději bych takové nebohé dušičky odtáhla jednu po druhé někam do koutku a vysvětlila jim že není třeba se ohlížet na ostatní a řídit se podle sebe... ale vím, že by stejně aspoň polovina z nich zůstala u svého "zvyku"... taková "věc" asi záleží na každém z nás.
Nevím jak bych řekla, jaký mám postoj k lidem kteří jsou ovlivňováni, tak trochu je mi jich líto, že si jakokdyby "nežijou naplno podle svého". A nenávidím lidi kteří ovlivňujou druhé, snažím se jim vyhýbat (i když se mi do hlavy přesto nikdo nedostane) a nemám k nim nic co bych teď chtěla říct. Já osobně obdivuju lidi kterým je jedno co si kdo myslí, mám k nim fakt respekt. Snad to vysvětlím rozumně takhle - obdivuju všechny lidi, kteří se chovají nebo dělají něco, k čemu jsem zatím nesebrala odvahu nebo jsem se k tomu prostě ještě nedostala. Klidně si obarví hlavu na zeleno (v mém případě na tmavě růžovou- ale měla to být červená, vrr) či nějakou jinou barvu a bez problému se "s tím nosí", nebo si třeba vytáhnou své předem nachystané a nakrabičkované jídlo a s chutí se do něj pustí i před celou třídou - ano, ocenuji i ty nejmenší maličkosti:-D... Ovšem všeho s mírou - né, aby jste si mysleli, že budu obdivovat 15tky které někde chlastají, spí s každým druhým a hrdě prohlašují "mám v pi*i, "jsem mladá" " :-D.

Největší šok pro mě byl, když mi mamka vynadala že vypadám jak troska. Řešily jsme tehdy mé kruté žluté zbarvení kůže a nutila mě jít s tím do nemocnice. Všichni víme, že když chceme někoho přesvědčit k něčemu co chceme aby udělal, začneme do něj cpát různé kecy a přesvědčovat ho aby tu věc udělal. Nevím proč to nechala zajít tak daleko že mi řekla že jsem troska, asi si myslela že si z toho sednu na prdel a nechám si dovést sanitku rovnou do špitálu - jestli to byl její pokus o to dostat mě do nemocnice tak z mého nynějšího pohledu dost trapný:-D. A proč jsem podle ní byla troska? Asi proto, že jsem nikdy jsem o víkendech nikam nechodila, chodila jsem dřív spát a cvičila jsem, z čehož jsem byla furt unavená a vyčerpaná. (Říkám si, co je sakra blbého být doma a nikam nejít? když jsem si procházela pubertou - a doufám že z ní jsem teď venku - a nebyl jediný víkend co bych strávila noc doma, protože jsem prostě musela furt někde pařit, to bylo v pořádku a teď, když jsem doma a prostě věnuju se svým zájmům to v pořádku už není?)... Nebo se mě teď nedávno zeptala spolužačka : Noa Teri, co ty, co furt děláš doma?... že nikam nechodíš? nenudíš se?... Neodpověděla jsem ji, na debilní otázky odpovídat nebudu a příště ji (a každého kdo se bude tak blbě ptát) zabiju:-D. Lidi mě asi nechápou, že prostě chci být doma a chci se věnovat tomu co mě zajímá. Takže znovu říkám, NE, nezajímá mě názor ostatních. Nebudu kvůli nim chodit na párty aby ze mě byla "párty bitch" a abych byla IN, neprosím a nepobliju celou sobotu jen kvůli tomu že jsem celou noc prochlastala jen abych zapadala do davu... A pokud mě mamka bere jako trosku, ať si bere... žiju si svůj svět.

Mé rady jak nehledět na názor ostatních?... Myslím si, že je důležité si uvědomit, že jediné co vám zbyde až vás přátelé a rodina opustí jste vy sami. Proto by jste měli více vnímat to, co vy sami chcete, co se vám líbí, nebo co preferujete a vykašlat se na názor druhých. Co máte z toho, že se Petrovi nelíbí vaše líčení? Že se Markovi nelíbí váš účes? Že holky ve třídě řeší že jde matika a jim ne? Máte se jít okamžitě odmalovat a chodit nalíčená tak jak se to líbí Petrovi? Sundat si pracně a s láskou vytvořený účes jen proto že Marek řekl že vám to nesluší? Kašlat na matiku jen aby vás holky neřešily? Vždyť to je blbost! Vím že jsou to blbé příklady, ale lidi po celém světě dělají fakt kraviny jen kvůli ostatním. Dělejte vše co se vám líbí, noste si vše co vám líbí a chovejte se tak jak se vám líbí - bez ohledu na ostatní... určitě váš bude někdo podporovat. Vy jste důležtější, no ne? Neplujte s davem.




Tak co, jak jste na tom vy? Těším se na vaše komentáře!


7 komentářů:

  1. Každému záleží na tom,co si o něm myslí,i když alespon trošičku a každému v jiném směru věci..:)) A někdo se tím nechá ovlivnit a někdo ne jako ty. Mně třeba záleží, co si ostatní myslí, ale záleží jak u koho-u blízkých, u cizích je mi to víceméně fuk.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ano, máš pravdu že každému tak nějak záleží na tom kdo si co o něj myslí. Tenhle článek jsem myslela tak celkově, objektivně. Samozřejmě že mi nějakým způsobem záleží na názoru mých blízkých, ale jak jsi již řekla, nijak mě to neovlivní a stejně si budu dělat to svoje:-). To je dobře že ti na cizích názorech nezáleží, proč se tím zabývat!:-)

      Vymazat
  2. Mám 2 syny 19 a 20 let, od malička hrajou fotbal, teď se snaží zdravě jíst, chodí do posilovny a večery po tréninkách tráví doma. Prostě nemají potřebu vymetat hospody a rozhodně se nenechali žádnou fotbalovou partou k pařbám strhnout a rozhodně to nejsou žádní "mamánkové". Jsem rád, že dokážou říct ne a je jim jedno, co si někdo myslí. A ten starší si dokonce nosí do práce krabičky s jídlem a svoje svačiny. Já sama jsem v našem pracovním kolektivu skoro nejstarší a ze začátku mi bylo trapné přiznávat, že každý den ve svém věku cvičím a běhám. Dneska už to neřeším a jsem na to pyšná. Ale taky jsem se to musela naučit, neboť jsem byla vychovávaná za komunistů - respekt k autoritě (rozuměj ke každému dospělému), neodporovat, nevyčnívat a nebýt zdravě sebevědomá :) Vlaďka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, to je Vám chválím:-) to se jen tak nevidí, v poslední době:-). To se k Vám připojím, taky mi to bylo nějakým způsobem blbé přiznat všem že cvičím zajímám se o zdravý životní styl... ale je to dávno zamnou a jejich názor mě nezajímá:-)

      Vymazat
  3. Myslím, že todle je hodně velká pravda. Sama mám okolo tisíc lidí, kteří se starají jenom o to co si o nich kdo myslí....a když se nestarají zrovna o to, tak pomlouvají ty druhé... Dokonce i mé hodně blízké kamarádky, mi doslova závidí že každý den cvičím, že běhám zatímco ony hledají jednu výmluvu za druhou. Občas pozoruju i takové ty jejich snahy mě strhnout k nim řečma: Ty cvičit nepotřebuješ, pojď na pivo, dneska už nechoď běhat je zima.... áááááááá občas mě to ubíjí... je jednodušší, dkyž vás lidé podporují, ale zase todle mě dělá silnější a odolnější proti těm hnusným kecům!

    OdpovědětVymazat
  4. Ja osobne sa snazim neriesit co si ostatny myslia..bohuzial to nie vzdy uplne ide, ale snazim sa. zijeme len raz a preto je treba snazit sa vytazit z toho co najviac!

    Inak pozyvam na giveaway o GUCCI RUSH 75ml, tu: http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2013/10/najlepsia-giveaway-ever.html

    OdpovědětVymazat

Budu ráda za každý komentář:-)