To, co mě baví: Téma dne, respekt a podpora okolí

Zdravím v páteční (pod)večer:-). Člověk by se pomalu divil, že v pátek večer v 20:50 bude 18náctka sedět doma, že? a ještě k tomu psát článek na svůj blog:-D. Upřímně, na "kalbě" jsem nebyla určitě tak cca 4 měsíce (když nepočítám rodinnou dovolenou, kde jsem je musela povinně doprovázet všude na "diskotéky"), a ne, nechybí mi to. Ani nemám čas myslet na to, jesli bych v pátek večer měla chuť někam zajít, škola mě přes týden tak vyšťavní, že jsem ráda když se v pátek doplatím z autobusové zastávky domů, a to nemluvím o tom, že chodím spát už o půl desáté:-D.

Ale k tématu! Dnes jsem se rozhodla napsat něco ohledně respektu a podpoře okolí. Ono se to nezdá, ale ikdyž je nám jedno co si o nás druzí myslí, věty typu "chceš pizzu? aha sorry já zapoměla, ty vlastně držíš tu svou dietu" nebo "hm, kvůli jednomu panáku se ti ta dieta přece nepokazí", mě v mých začátcích pěkně štvaly (no, i teď samozřejmě:-D)

Respekt, důvěra a podpora okolí je pro nás velmi důležitá. Naši blízcí nás dokážou hodně podpořit v tom co děláme, ale můžou nám to taky znechutit nebo odradit nás od toho. Myslím si, že každého z nás musí zklamat něčí nedůvěra, nebo když nás někdo nepodporuje v tom co děláme. Přece i ten nejtvrdší oříšek potřebuje trošku uznání!. Pro člověka, který něco dělá a miluje to tělem a duší, je určitě líto, když ho jeho rodina, přátelé či blízcí nepodporují nebo dokonce odrazují. To jsou potom vytrvalí jedinci, a jdou si za svým cílem děj se co děj:-). Ale co potom ty malé, stydlivé a zakřiknuté prdelky, které si dostatečně nevěří a jednoduše uvěří žvástům ostatních a svého snu nebo cíle jsou ochotni vzdát se, jenom proto, že někdo říkal že na to nemají. Takových dušiček mi je nesmírně líto! Ostatní si do nás můžou rýt jak dlouho se jim zachce, můžou si připravit argumenty jakékoli budou chtít, je jen na každém z nás, jak je vnitřně silný na to, aby se s tím popral a vypořádal se s tím. Lidi jsou závistivé sviňátka, které nás budou od všeho nám prospěšného odrazovat, protože nám nepřejí štěstí. Tolik lidí takových je, a tolik jich potkáte. Vytvořte si "ochraný" obal, a stůjte si za svým názorem děj se co děj! Jaký názor je pro vás nejdůležitější? ten co říkají oni, nebo ten co říkáte vy?

Mé začátky ohledně cvičení a nového (zdravého) životního stylu, byly težké. Témeř nikdo mě nepodporoval a snažili se mě odrazovat, ale nikdy jsem se nedala a stála si za svým, vydrželo mi to do teď a jsem na sebe moc hrdá! Tehdy mě kamarádky považovaly za "nudnou?" když jsem s nima nechtěla pít, a to mě mrzelo. Vždy když jsme někam chtěly jít, automaticky jsem dopředu říkala "nebudu pít, ale neboj se, bude semnou sranda i bez chlastu". Já jsem se třeba vždycky nějak bavila, pozorovala jsem kolem sebe opilé holky co se totálně ztrapňovaly a byla ráda, že k nim nezapadám:-). Po čase mě chození na zábavy stejně přestalo bavit, měla jsem radši svůj vlastní klid doma... Mamka mě ze začátku nechápala a pořád (i když věděla že se "hlídám") nakupovala a vařila nesmírné množství jídel, protože si myslela, že mi bude jídlo líto a než aby se to vyhodilo tak ho sním (to jsem dřív dělávala:-), teprve až když vyhodila 4té jídlo pochopila, že se semnou vážně něco děje. Potom a vlastně někdy i teď, si do mě často rýpne že držím diety, ale nevadí mi to, mamka je mamka - znáte to. Poté, co mě denodenně vidí chystat si a vařit jídlo, si myslím, že jsem aspoň trošku dospělá a umím se o sebe postarat, což ji stačí. Teď mě respektuje a jsem za to ráda. Babička, ta si furt uboze myslí že držím nějaké diety, ale nebudu se s ní dohadovat, je zapomětlivá a za den bych ji to musela vysvětlovat znovu:-). A má druhá babička s dědou, ach, to byly krušné začátky:-D každou neděli, když jsem k nim chodila na návštěvu, jsem si odposlouchala několikahodinové přednášky o dietách, zdraví a podobně, častokrát mi to snažily vyvrátit. Dokonce mi nevěřili že si vařím sama jídlo, mysleli si že fakt držím hladovky:-D. Ale brzo je to přišlo - uuuuff. Když k nim příjdu, rozebíráme jídlo ale už mě nenapomínají, sama se jich ptám na různé informace a rady k vaření. Dokonce mě babička chválí (nesmírně si toho od ní vážím), že jsem šikovná a tak hezky se o sebe starám.Když k nim jdu na jídlo, automaticky mi babička udělá zdravější varianci. Jen nikdy nechci přijít o její vynikající buchtičky!:-), ty vaří pořád takové jako vždy (a dokonce omezuje i cukr, moc šikovná babča). Ve škole spolužáky neřeším, ti ať si myslí co chcou.

Tohle jsem dostala od mamky jako obložený talíř ke svátku. Sice to nevypadá nijak světově, ale nesmírně mě to potěšilo!!!

Chtěla jsem vám tu jen ukázat, že pokud vás někdo od něčeho odrazuje, vážně si stojte za svým! Nebudete věřit, jak budete na konci cesty (nebo v polovině) rádi za to, že jste nepřestali... ať už se jedná o cokoli.

Setkala jsem se s mnoha případy, kdy třeba chtělo dítě v rodině zhubnout. Myslíte si, že je rodiče podporovali? Ne. Dokonce jim to vyvraceli a na nervy z toho, že jsou dětičky tlusté jim dali čokoládu. Prostě je od mala učí jíst nezdravé a tučné jídla. Mě třeba hodně od mamky mrzelo, když viděla že jsem v pubertě byla oplácaná, a neřekla mi to do očí. Slyšela jsem jí mluvit o tom s každou z jejich kamarádek, slyšela jsem stížnosti o tom že "moje dcera je tlustá a já nevím co dělat! mám ji přestat dávat najíst?!".... nesmírná rána pod pás. Slyšet tohle zaručovalo několik probrečených hodin v koupelně. Jen si tak říkám, a proč s tím sakra nic nedělala? myslela si snad, že 13letá holka bude vědět o "hubnutí" něco víc než držení hladovky? proč kupovala sladosti po kilech a dopřávala nám několikrát týdně pizzu a fast food? To nebyla moje chyba, ale její. A klidně si to dovolím takhle to říct... ale zpět k tématu...To dítě se v pubertě musí nesmírně trápit, pokud je nespokojené se svou postavou (nebo vzhledem třeba) a nemůže s tím nic dělat. Potom se často obrací k anorexii, bulimii, nebo se snaží svůj hněv potlačit v cigaretách. Aneb když to nejde po dobrém, půjde to po zlém. Rodiče, a vlastně všichni by se měli naučit tohle akceptovat a podporovat. Chování rodiču v dětství dítěte se vždy nějak projeví - buď dříve nebo později.

Takže mé prdelky, neztrácejte raději když někdo nestojí na vaší straně, nebuďte z toho smutné. Stůjte si za svým a bude to stát za to, slibuju.