středa 30. října 2013

Máte doma škůdce?

Ne, nebudu tu mluvit o tom jestli máte v kuchyni kamarády v podobě molů nebo jiné havěti.
Dlouho jsem přemýšlela co k tomuto článku říct a jestli bych ho vůbec měla zveřejnit... ale jelikož vím, že skoro každý druhý včetně mě, má doma nějaké problémy nebo něco, co ho štvě, snad tento článek nebude na škodu.
Domov..., má to být pro nás místo které nás chrání před světem, který občas nemáme rádi, pomáhá nám utíkat od problémů které na nás číhájí na každém rohu, pro každého to znamená něco jiného. Domov společně s rodinou si jdou rukou v ruce... přece vždycky když jsme byli malí nás domov s rodinou ochránil a mohli jsme se cítit bezpečně. Jenže co když to doma ani v rodině neklape?

Jsou domácnosti kde to klape na 100%, maminka ráno nachystá společnou snídani, rodinka posnídá, rozloučí se, maminka a tatínek jdou do práce a děti do školy. Každý den se schází u společné večeře, kde si vypráví jaký měli den a všichni jsou šťastní. Jenže jsou taky rodiny, a já jsem přesvědčena že je to valná většina, kde se najde někdo, kdo svou rodinu - nebo člena rodiny nenávidí... ať už je to někdo koho štvě rozmazlený brácha, věčně naštvaný děda, zahýbající táta, matka alkoholička, nebo třeba babička s kterou nemůžeme vyjít... co je to za domov, když první věc která se nám prohoní hlavou pokaždé když příjdeme je přání zase co nejdřív vypadnout?... Je jasné, že takový člověk má v sobě strasně moc trápení - což má taky následky, a to třeba blbé výsledky ve škole nebo v práci, jsme neustále ve stresu což nám taky škodí, nebo se mnohdy můžeme obrátit na "něco, co bereme jako řešení", co by nám "mělo" pomoci a nebo ulevit, jako třeba sebepoškozování nebo začátek s kouřením, drogy a podobně. Člověk jakoby uvízne ve slepé uličce a nemůže se z ní dostat, protože mu nikdo nemůže pomoci, kvůli tomu že nikdo nepozná, že má daný člověk potíže a potřebuje pomoc, protože v sobě máme tendenci své problémy potlačovat a nikoho s nimi neobtěžovat. 

Jsem si jistá že každého z nás něco doma trápí (a pokud ne, máte vážně štěstí)... každému se líbí a vadí něco jiného. Myslím si že hlavní problém je nenávist mezi sourozenci. Je to nesmírná škoda, protože když máte sourozence, znamená to vlastně, že máte vždy někoho na koho se můžete obrátit... je to prostě rodina. A když se nenávidíte? Já sama nevím jak bych tenhle problém řešila (nebo vlastně řešit...), protože k tomu nikde nenajdete nějakou radu kde vám přesně popíšou body a detaily "jak mít ráda svého sourozence"... mnoho lidí jen řekne "to přejde" nebo "z toho vyrostete" a o problém se víc nezabývá. Nebo jak řešit že máte tátu který zahýbá vaši mamce? Co máte vlastně v takové situaci dělat? Mnoho lidí se tomu vlastně nechce postavit čelem, nechce to říct mamce protože ví, že jí to ublíží a nikdo nechce vidět svoji mamku brečet. A myslím si, že to pouto které bylo mezi námi a  našim otcem se okamžitě přeruší. Takže nás to opět zavede do slepé uličky, a užírá nás to. Nebo co potom ty děti, které doma někdo zneužívá? Nemusím dodávat, že "činík" může být v dnešní době jak otec tak i matka, bratr nebo třeba děda (sice jsem o tom nikde zatím nečetla, ale nevěřím, že by se to v dnešní době a na celém světě nestalo)... ty děti to nikdy nikomu neřeknou, protože se stydí. Je mi jich nesmírně líto, protože jsou díky tomu poznamenáni na celý život. Co je to za život, jít do školy (kterou nesnášíme) a jít zpět domů - do toho pekla? Kam to vede?....

Vždy jsem milovala sourozenecké pouto... Mým škůdcem se stal můj 13letý bratr kterého k smrti nenávidím. Měla jsem v plánu o něm "něco málo napsat", aby jste měli možnost se s ním aspoň trochu seznámit a popřípadě mi doporučit něco co by mi pomohlo mít ho zase ráda nebo se s tím aspoň vypořádat. Jenže to nedokážu všechno napsat, připadám si jak debilní sobec který shazuje svého "bratříčka" tudiž jsem já ta špatná. Věřím tomu, že by mě lidi kteří mají dobrý vztah se svým sourozencem nepochopili a odsoudili. Nechám si to zatím pro sebe, i když vím že si tím nesmírně protiřečím.

Nebudu vás zlobit mýma nesmyslnýma slohovkama.

Do jaké skupiny patříte? Šťasná rodinka či naopak?

Hezký středeční podvečer!




7 komentářů:

  1. Patřila jsem k té méně šťastné rodině a proto jsem se také v 17ti odstěhovala.. Věděla jsem a dodnes vím, že to bylo nejlepší, co jsem mohla udělat. Mám o 6 let mladší sestru, se kterou jsme nikdy neměly vztah, nerozuměly jsme si (co také, v pubertě), ale dneska už je to lepší a vždycky ji ráda vidím, ikdyž si nemáme moc co říct. Myslím si také, že každý by měl být "tak trochu" sobec a dbát na to, aby byl šťastný a cítil se dobře ;).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to tě obdivuju že ses odstěhovala... taky bych moc chtěla, jenže mám strach z toho že bych se neuživila, nevím kde bych bydlela, mám náročnou soukromou školu kterou mi mamka platí, takže bych o ni určitě přišla... je toho moc, ale slibuju si že po maturitě prostě vypadnu, nezáleží na penězích...máme to podobné, já jsem od něj 5let...ale teď díky tomu cos napsala věřím, že tenhle "problém" s ním přejde a buď si k sobě najdem cestu nebo ne..:-)

      Vymazat
    2. Mám přítele, který se o mě postaral, sama bych to samozřejmě neutáhla (s tím, co jsem dostávala-nedostávala), ale určitě tě odstěhování po maturitě osvobodí, držím palce x)..

      Vymazat
  2. Myslím, že každý má něco..ale taky jsem měla doma takové "negativní faktory", které mě donutily se v patnácti odstěhovat s přítelem.. ale uvědomuju si, že ne každý má to štěstí, tu šanci. Já osobně se dlouhá léta nenáviděla se svým bratrem (oboustranná nenávist) a vyprchala až když jsem se odstěhovala do zahraničí, protože jsme si začali chybět.:D Těžko říct, co v tvojí situaci dělat..:/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. vážně? už v patnácti? to jsi měla hodně odvahy:-) ale měla jsi štěstí, že jsi měla tu pomocnou ruku od přítele a nebyla jsi na to sama... jak vidím tak skoro každý má nějaké problémy se svým sourozencem:-D začínám si pomalu uvědomovat, že neznám skoro nikoho kdo by se svým bratrem nebo sestrou vycházel:-D...

      Vymazat
  3. hmm bohužel i já patřím do té druhé skupiny .... otec alkoholik ... jsou chvíle kdy je to lepší a někdy zase horší ... jsem ráda že už 3r jsem s přítelem v Brně a nejezdím domů na větší časový úseky ... kvůli mamce mě to mrzíííí, ale vím že bych se doma akorát naštvala,měla nervy a tak :///

    sourozence mám o hodně starší (o 15 a 16let) a ty miluju nadevše :) !!!

    OdpovědětVymazat

Budu ráda za každý komentář:-)