pondělí 23. prosince 2013

Sport a vše kolem něj... jak to vlastně mám?

 Ahooj
dnešním článkem bych vám tak trochu chtěla "nastínit", jak jsem to se sportem měla když jsem byla ještě mláďátko, a jak to mám teď.. 
Nechtěla jsem psát nic vánočního, neboť jak koukám, na ostatních blozích je toho habaděj a věřím, že nikdo nechce číst furt to samé dokola.:-) 
https://scontent-a-vie.xx.fbcdn.net/hphotos-prn2/1470231_259950017491510_1646307273_n.jpg


Takže, nesmíte si myslet, že jsem ohledně sportu a pohybu měla vždy jasno. Popravdě řečeno, není to ani tak dávno, co jsem byla přesvědčená o teorii, že když budu každý den dělat ''aspoň'' hodinu nějaké kardio (jako třeba běh nebo podobně) budu mít super vytvarovanou a zpevněnou postavu... no, mýlila jsem se, a hodně!. Moje kůže je teď jak po liposukci a já mám co zpevňovat.

Nikdy jsem sport neměla ráda, přímo jsem ho nesnášila. Na tělocvik jsem si pokaždé "omylem" vždy zapomínala úbor doma (no, a dělám to i doteď), haha není nad mojí originální hlášku "zapoměla jsem tělocvik v autobuse":-D jak jde vidět, zní tu bohužel i zoufalství:-D. Udělám cokoliv abych v těláku nemusela cvičit (mimochodem, v druháku jsem na to doplatila opravkama:-D), prostě nenávidím takové ty kolektivní sporty.

Když jsem byla menší nojo, teď už jsem velká holka (asi někdy kolem 14-15, možná i 16) hodněkrát mě postihlo takové to období kdy jsem na sobě pozorovala že bych se sebou měla začít něco dělat (většinou mě k tomu donutilo okolí), skoro vždy mi to ale vydrželo tak 2 a půl měsíce nejdéle, jelikož jsem neviděla žádné výsledky... a ani se nedivím.
Cvičení probíhalo tak, že jsem si dala třeba 30 dřepů, 100 sklapovaček, hodně jsem běhala, dělala jsem pár rádoby kliků, taky jsem různě experimentovala, a naivně si myslela že tím získám vysněnou postavu... prostě naprostý amatér, je to k smíchu:-D.
Tehdy jsem ani nevěděla že je to hlavně o jídelníčku, a když jsem jedla něco sladkého nebo tučného, říkala jsem si "však co, když cvičím můžu si to dovolit". Jelikož jsem tedy nevěděla že mezí jídlem a sportem je nějaká zásadní spojitost, moc jsem ani nejedla... myslela jsem si že to hubnutí takhle půjde rychleji.
https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/hphotos-ak-frc3/255407_190173374469175_1815963962_n.jpg
V Anglii, u památkíku Princezny Diany! Nesmírně ji obdivuju!
Fotka vyfocena asi měsíc před tím, než jsem začla "šílet".
Nevím jestli si toho všimnou lidi kteří mě vůbec neznají, ale tehdy jsem byla cvalík!

Po nějakém čase jsem dosáhla určitého výsledku s kterým jsem byla celkem spokojená, ale jak říkám - bylo to za cenu že jsem moc nejedla a to nebylo moc žůžo. A taky jsem se skoro pokaždé vrátila na svou původní váhu (nebo i vyšší) jelikož jsem měla "supr postavu" se kterou jsem byla spokojená a zase jsem jedla vše co mě napadlo.

Potom nastalo nějaké období, kdy jsem sport vůbec neřešila. Byla jsem se svou postavou SMÍŘENÁ. To období trvalo asi tak 3-4 roky a nabrala jsem asi 10kg, ale když se teď na to dívám, řekla bych že měl na tom velký podíl i stres, ale samozřejmě se nehodlám na nic vymlouvat. Později jsem prožívala takové to období, kdy se mi nic nedařilo, každý kluk mě odkopl, ve škole to šlo na nic, s holkama jsem se hádala, nemohla jsem se dostat do svého oblíbeného oblečení, lidi mě pomlouvali a já jsem z toho vinila sebe a to, jak vypadám. A tím to všechno začalo.


Mé začátky byly vážně kruté. Začalo to mléčnou dietou. Potřebovala jsem samozřejmě a nejlépe zhubnout za co nejkratší dobu a byla jsem ochotná pro to udělat vše, klasika. Vydržela jsem to asi 10 dní a zhubla jsem tak 6kg, ale už to nikdy nechci zažít.... snídaně 100g šunky, svačina 100g tvarohu, oběd 100g zeleniny, svačina 2 vajíčka, večeře 100g zeleniny... hrůza.
Ano, bylo hezké že jsem zhubla tolik kilo, ale jakmila jsem se na sebe dívala do zrdcadla,  nebyla jsem tak nadšená. Neměla jsem žádný zadek, a "visela" na mě moje kůže a to nevypadalo zrovna dvakrát dobře:-). Po skončení diety jsem asi následující 2-3 týdny nic moc nejedla, jelikož jsem se bála jojo efektu, ale věděla jsem, že to dále takhle nepůjde, nemohla bych se takhle stravovat celý svůj život. A bylo to!
Začala jsem se zajímat o stravu, začala jsem číst články a knížky o tom co cvičit, jak je to s posilováním a s kardiem ale pořád jsem v tom měla a mám zmatky, hups..
Co se týká jídla, striktně jsem vždy všechno dodržovala. Začala jsem si do kalorických tabulek zapisovat vše co jsem jedla, měla jsem z toho fakt respekt, bála jsem se každé kalorie navíc, byla jsem šílenec. Zaměřila jsem se na zdravou stravu a vyřadila vše co do ní nepatřilo, jako třeba alkohol, fastfood, sladkosti a podobně.
Mé cvičení muselo skončit totálním vyčerpáním a musela jsem být slitá potem, jinak bych měla pocit blbě odvedené práce.
Začalo to 15.6 když jsem odstartovala svůj první den s Jillian Michaels 30 day shred. Líbilo se mi, jak se mé tělo mění k lepšímu a chtěla jsem "víc a víc". Program se už blížil ke konci a já si musela začít hledat něco dalšího...
Co se týká mé stravy běhěm 30 DS, už jsem jedla trochu více ale pořád jsem se bála jojo efektu, takže to taky nebyla žádná sláva. Ke konci 30 DS jsem si ještě nějaké videa (na cvičení) přidávala, abych denně měla aspoň hodinu.
Po 30 DS jsem se vrhla na Ripped in 30, taky jsem si k tomu přidávala ještě nějaké půlhodinkové video abych dodržela svůj hodinový rituál. V té době jsme s rodinou jeli na dovolenou do Bulharska, a u mě nastala naprostá panika: "Co budu jíst? Jak se budu hýbat?". Měla jsem strach že když nebudu 14 dní nic dělat, rozteču se jako máslo na slunci. No tehdy jsem z toho byla vážně ve stresu:-D teď mi to příjde k smíchu. Stravu jsem nějak zvládla, ripped in 30 jsem s sebou sice neměla ale i bez toho jsem to přežila a jakmile jsem se vrátila domů, hned jsem se na něj vrhla.
V té době jsem už měla hodně přečteného, jak knížek tak různých článků a začala jsem více a rozumněji jíst.
Po odcvičení programu jsem cvičila podle videich na internetu (mám to nejraději), většinou něco od Fitnessblender, nebo něco od Jill, Boba, Shauna a podobně. Většinou jsem si dávala hodinu denně a cvičila jsem 7 týdně. Někdy se mi podařilo přemluvit se na jednodenní pauzu, ale to bylo jen málokdy. Byla jsem cvičením posedlá.
Trvalo to nějakou dobu, spokojeně jsem si cvičila a jedla (i když pořád ne tak jak bych doopravdy měla) a 4. 10 mi zjistili mononukleozu (jak už jsem tu dříve psala). První překážka na cestě k lepší postavě. Nesla jsem to blbě, jelikož jsem měla strach že "zklouznu z cesty" a o cvičení už nebudu mít takový zájem, jelikož jsem nemohla cvičit. Takže kromě omezení sportu jsem se měla zaměřit na zdravou stravu, ale neproběhly naprosto žádné změny, jelikož jsem se zdravě stravovala už nějakou dobu.
Po měsíci jsem se na to vykašlala a opět začala cvičit. Předešlá nemoc mi ale trochu uvízla v hlavě, a uvědomila jsem si že se mám ráda a nechci se trápit, jak už cvičením tak s jídlem. Začala jsem se tedy pečlivě věnovat pohybu a stravě, znovu jsem si vyhledala nové články a knížky, hodně jsem toho přečetla abych načerpala nové informace. Začala jsem pořádně jíst, tréninky si stanovila na 50min max a snažila se zapojit aspoň den-dva dny volna.
Sice mám někdy šílené období kdy jsem ochotná cvičit 2x po hodinách denně, nebo běhat přes hodinu a půl denně, ale tak... nemyslím si že je to problém, navíc si takové "tresty" dávám jen když nějak zhřeším.

https://scontent-b-vie.xx.fbcdn.net/hphotos-ash4/1094819_221431768010002_1373708548_n.jpg
Na dovolené v Bulharsku aneb komické období stresu a obav z toho, co budu jíst:-D


A konečně, jak to mám teď?
Ke cvičení mám silný vztah. Stavím ho na první místo. Neberu to jako povinnost, dělám to všechno dobrovolně a vím, že každý odcvičený trénink mě posune dál. Mnoho lidí mi sice řeklo, že jsem tím posedlá a nemám čas na nic jiného, ale nezajímá mě to. Mám jiné priority než ostatní, co je na tom? Dokonce si myslím, že jsem si vytvořila takový vysněný svět, který se točí jen kolem mě, cvičení a stravě. Haha, asi jsem dobrý magor, že?
Co se týká stravy, musím se přiznat že v ní pořát trošku lítám. Myslím si, že jím málo než bych měla, a proto nemám tak dobré výsledky. Na to, že cvičím nějakých cca 5měsíců, mi připadá, že skoro žádné změny nevidím.
Vím, že hodně lidí kteří dodržují nějaký jídelníček, mají povolený den "volna", kdy můžou jíst co chcou. Hodně to potom řeší, jelikož mají strach, že po čokoládě, nebo jiné dobrotě se jim už nepodaří zhubnout vytoužených 5kg. Jsou z toho ve stresu a já nevím co všechno. Já tenhle den "volna" nějak neřeším, jelikož to neberu jako nějakou dietu, ale jako životní styl. Vím, že když něčím zhřeším, neublíží mi to. Prostě když mám na něco opravdu chuť, tak si to dám (musím se ale přiznat, že tomu skoro tak nikdy nebylo). Dbu na to co jím, dbu na svůj jídelníček, ale buchtě od babičky nebo zákusku který si můžu vychutnat s přáteli se nic nevyrovná. Taky si hodně všímám, že lidé maji strach z Vánoc, jelikož ví že všude budou hory cukroví a na štědrovečerní večeři se bude podávat smažený kapr a bramborový salát. Nebudu tu mluvit o nějakých zdravích variancí. Chci říct, že není zas tak důležité co jíte o Vánocích, ale co jíte po celý rok! A tím se řídím! Na stole mám nachystaný talíř s krásně voňavoučkým cukroví a s chutí si ho o Vánocích dám, jelikož cukroví k Vánocům patří, tedy aspoň pro mě.

Svůj tréninkový plán jsem si navrhla tak, že:
  • PO: horní část těla (ruce+bříško)
  • ÚT: dolní čát těla (zadeček, nohy)
  • ST: rest day
  • ČT: horní část těla (záda, ruce, břicho)
  • PÁ: dolní část těla
  • SO: rest day
  • NE : celé tělo
 Většinou tedy cvičím hlavně podle Fitnessblender. Na ně nedám dopustit.
Plánuju si už ale konečně dělat vlastní tréninky, ale mám z toho tak trochu strach, protože mi to hodně připomíná mé domací amatérské "cvičení" před třemi lety...
Jak jste si asi všimli, dávám si dva dny volna. Je to sice "síla" vydržet necvičit, ale neberu to tak že lenoším a je to něco špatného, spíše naopak, odpočívám a to mé tělo a svaly potřebují. Kdyby bylo na mě, cvičila bych každý den, jenže své tělo nechci tolik zatěžovat.


Tímto byych článek chtěla ukončit, a ráda bych se zeptala, jaké byly vaše začátky se sportem?:-)

Všem vám přeju Veselé Vánoce, klidné prožití svátků a bohatého ježíška!!!
S láskou, Tereza

5 komentářů:

  1. Takové čtení mám hrozně, navíc když to skončí takhle dobře (a samozřejmě bude pokračovat) jako u tebe. Pěkná změna! Každá jsme si tím musela projít, je to zřejmě přirozené. Taky jsem byla blázen do cvičení, den volna neexistoval, ale hubla jsem, to jo. Teď, když bych potřebovala zase trochu shodit to nejde ani kdybych se postavila na hlavu (not o vlastně umím, ale stejně nic :D) a trochu mě to trápí... cvičím, výsledky nevidím (ale aspoň mě to baví jako aktivita), mám problémy s měsíčky a přes střídmé jídlo (taky si myslím, že bych měla jíst, ale nejde to) mi váha dokonce ještě vyrostla...
    Zpátky k tobě. Třeba je ještě na čem pracovat, co se mysli týče, ale rozhodně jsi ušla pěkný kus cesty hlavně v názorech a znalostech, a to je cennější než supr postava podle mě. Mimochodem jsi krásná holka, moc moc!
    Měj krásné svátky! :))

    OdpovědětVymazat
  2. Období kdy jsem nesměla sníst více jak 1 000 kcal a dělání jenom kardia, byla hrůza. Mrzí mě, že jsem tím svému tělu ublížila, ale to už se nedá vrátit, ale doufám, že jsem ho moc nepoškodila. Ono zase mi to něco dalo, pochopila jsem jak to mé tělo funguje, i když to je běh na dlouhou trat. Moje tělo mě stále něčím překvapuje.

    OdpovědětVymazat
  3. Máš to ted super ! :) a moc ti to sluší :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Heh, taky máš velmi obsáhlou dietní historii.
    Pamatuji si ty stavy, které člověk zažívá, když počítá každou kalorii a když nakupuje, tak místo chutě a barvy jídla vidí jen bubliny s nutričními hodnotami.

    Před dvěma lety jsem nejedla více jak 500 kalorií denně, cvičila jsem jak šílená a dotáhla to na 45 kg. Když se mi někdo zmínil o jídle, tak jsem si vše brala velmi osobně a šílela jsem.

    Teď nechápu, jak jsem to mohla zvládnout a jsem ráda, že jsem stejně jako ty došla ke zdravému životnímu stylu, vzdala jsem nesmyslné diety a každý den cvičím, protože mě to baví. A už se opravdu nemůžu dočkat, až se venku oteplí a budu moct zase chodit běhat.

    P.S. Na fotce ti to ohromně sluší!

    OdpovědětVymazat

Budu ráda za každý komentář:-)